„Rovnocenná péče v ČR“ – Máme sa ňou na Slovensku inšpirovať?

23. september 2025

Adéla Baďurová

Rovnocenná péče

Podobně jako rýma a kašel teď kolem nás poletuje pojem rovnocenná péče. Přestože se jedná na první pohled o nezajímavý pojem, všichni rodiče a zejména ti rozvádějící by mu měli věnovat svou pozornost.

Úderem 12.hodiny letošního Silvestra se totiž právě pro rozvádějící rodiče mění několik zásadních věcí. V tomto článku se podíváme na téma úpravy péče o nezletilé dítě. Dnes už téměř každý zná pojem střídavá a výhradní péče. Tak na ně můžete zase všichni zapomenout! Pojem společné péče se moc nevžil, tak aspoň nebude potřeba zapomenout něco dalšího.

Novelou občanského zákoníku se změnilo něco, co u nás již delší dobu fungovalo a díky rozhodovací praxi dostávalo jasné obrysy. Jedná se právě o způsoby úpravy poměrů nezletilého z hlediska rozdělení péče, kdy střídavá péče byla jako jedna z možností zavedena již před více jak 20 lety. Nelze říci, že stávající úprava byla dokonalým řešením, ale dá se říci, že za její existence se podařilo situaci zpřehlednit jak pro rodiče, soudy, tak například orgány sociálně právní ochrany dětí (tzv. OSPOD).

Stávající úprava, a to jak střídavá péče, tak výlučná péče jednoho z rodičů mohla být rodiči zneužívána, rodiče mohly jednotlivé varianty blokovat, a tak docházelo v rozporu se zájmy dětí k prodlužování soudních sporů. Toto tvrzení je sice pravdivé, ale domnívám se, že připravená změna situaci nezlepší. Naopak se v určitém smyslu vracíme o 20let zpátky do okamžiku, kdy se budou soudy muset snažit nové možnosti uvést do života.

Přestože dále v článku zazní spíše obava nad dopadem nové úpravy, zmíněná novela sebou přináší i velmi kladné změny, například jednoznačné vymezení, že péče o dítě zahrnuje zejména péči o jeho zdraví a péči o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření.

Co je tedy jinak?

V úvodu naznačená obava vychází z toho, že novelou dochází k zavedení pravidla dle § 888 OZ „Dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů, stejně jako rodiče mají právo na rovnocennou péči o své dítě.“ Pojem „rovnocenná péče“ je v podstatě neurčitým právním pojmem, je vágní a proto, aby došlo k jeho vyjasnění a dotčené osoby si jeho výklad neohýbaly tak, jak se jim zlíbí, bude nezbytné, aby jasný výklad podaly soudy. Je tedy zřejmé, že na místo dílčí úpravy či upřesnění stávající situace, došlo k významnému odchýlení, které sice může v některých situacích působit flexibilně a za 10-20let se ukáže jako funkční, ale ztráta dosavadních závěrů judikatury může citelně ovlivnit generace do okamžiku opětovného ustálení.

Jedním z důvodů změny mělo být odstranění „nálepkování“. Je pravdou, že v praxi docházelo především u konfliktních rodičů k velmi problematickým situacím. Bohužel nelze být nyní zcela genderově neutrální, proto si dovoluji následující popis - Nejčastěji matky měly střídavou péči automaticky za zlo, vidí dítě s batůžkem a bez domova. Otcové o střídavou péči usilovali, aby nemuseli platit výživné, vytrestaly matky. Matky výhradní péči zneužívaly tak, že si kromě péče usurpovaly i úplné rozhodování o dítěti, otcové naopak prostřednictvím střídavé péče blokovaly i například kroužky dětí. Předpokládá se, že tento stav se odstraní tím, že bude pojem výhradní a střídavé péče zrušen.  Bohužel mám za to, že ve skutečnosti k žádné změně nedojde. Rovnocenná péče stejně znamená to, co dnes znamená střídavá péče – dítě pendluje mezi rodiči s batůžkem na zádech. Pokud se tvrdí, že zneužívání výlučné péče tím bude zamezeno, tak se domnívám, že toto nelze očekávat, protože i dnešní úprava výslovně uvádí, že o podstatných věcech rozhodují oba rodiče a jsou rodiče, kteří to ignorují – není důvod, proč by to přesně tito konfliktní rodiče neignorovali nadále.

Rozhodování soudů

Jak tedy bude ale soud nově rozhodovat? Nově zvolená rovnocenná péče bude znamenat, že soud již nebude rozhodovat, který z rodičů o dítě bude pečovat, protože mají pečovat oba rovnocenně, ale o tom, jaký bude rozvrh, rozdělení. Zjednodušeně řečeno upraví, které dny bude trávit dítě u matky a které u otce. Je nezbytné zdůraznit, byť toto není nikde uvedeno a opět do okamžiku judikaturního zakotvení si budou konfliktní rodiče vše vykládat „po svém“, že slovo rovnocenná neznamená rovnoměrná. I když jsem pevně přesvědčena, že i za těchto podmínek budou rodiče, kteří budou pevně tvrdit, že rovnocenná péče znamená 50na50, stejně jako v případě střídavé péče může být rovnocenná péče asymetrická. Jen je možná škoda, že v rámci střídavé péče se k tomuto musely soudy propracovat a pokud se nevytvoří nějaký můstek v judikatuře, tak se k tomuto závěru budou muset soudy propracovat znovu i ve vztahu k rovnocenné péči. Z legislativních orgánů zaznívá, že v podstatě zůstává zachována střídavá péče, pouze se odstraňuje problematické pojmenování. S tím se nedá souhlasit, právě proto, že tato změna znamená uvrhnutí do určité nejistoty, a i soudy si nyní budou moci vykládat rovnocennou péči poměrně kreativně.

Jak vyplývá ze statistik, většina rozvodů dnes končí dohodou rodičů. Pokud rodiče byli schopni se dohodnout dle stávající úpravy, budou schopni se dohodnout i podle nové právní úpravy. Je tedy zřejmé, že tito rodiče nebudou dotčeni. Pokud se však jedná o konfliktní vztah s vyhrocenými emocemi, jistota a značná rozhodovací praxe mohly usnadnit řešení takového případu, ale odchýlení se od zavedené praxe pouze prohloubí nejistotu, umožní eskalaci konfliktu.

Zájem dítěte

Pokud jediným vodítkem bude „zájem dítěte“, je nezbytné zdůraznit, že tento pojem figuruje v úpravě již nyní a soudy ani OSPOD doposud nenalezli shodu nad tím, co skutečně je či již není v zájmu dítěte. Dochází proto často ke zobecňování, že zájmem dítěte je být v péči obou rodičů. Tento směr uvažování nová úprava potvrzuje. Je přitom pravda, že se OSPOD a soudy nyní často odvolávají na „právo dítěte na oba rodiče“, které je však většinou vykládáno jako „právo rodiče na dítě“ (protože často právě problematičtí rodiče prosazují své zájmy, a nikoliv zájmy dětí) a přehlížejí se tak konkrétní okolnosti, kdy jeden z rodičů způsobuje dítěti strádání. Odstraněním již vybudovaných základů se však situace s největší pravděpodobností nezlepší. Právě naopak bude pro ochraňující rodiče velice komplikované se vymanit z prosazovaného režimu „rovnocenné péče“, kterou si například manipulativní rodiče budou vykládat jako péči 50/50 a budou o takové rozvržení usilovat a zákon jim k tomu poskytuje veškeré zdroje a argumenty. Již v dnešní době je komplikované prokázat, že v některých konkrétních případech je rovnoměrná střídavá péče nevhodná, což bude umocněno tím, že bude dítě primárně fakticky v rovnocenné péči.

Smysl právní úpravy

Bohužel se zde opět dostáváme k tomu, že v případě, kdy jsou oba rodiče rozumní, schopni se dohodnout a o dítě skutečně dobře pečovat, je rovnocenná péče i zájem dítěte chápaný jako péče obou rodičů správný a adekvátní. Jenže v takových případech je i rozhodnutí soudu spíše symbolické, protože rodiče jsou ve značné míře schopni se dohodnout a tato dohoda je soudem pouze „posvěcena“. Zákonná úprava a soudní rozhodnutí však svůj význam získávají v okamžiku, kdy se rodiče domluvit neumí, kdy je například jeden z rodičů manipulátor, kdy dochází k násilí, ať už fyzickému či psychickému.

Z právní teorie plyne, že zákony představují závazná pravidla chování, jejichž účelem je ochrana pořádku, slabší strany a majetku atd. Zákony mají pomáhat řešit konflikty (či jim předcházet) a zajišťovat stabilitu a přehlednost. Nová úprava však nabízí obecnou formulaci pro osoby, které návod nebo vodítko nepotřebují a pro konfliktní situace neposkytuje žádné jasné konkrétní řešení, naopak vede k nejasnosti, nestabilitě již zaužívaných pravidel a možnost eskalovat konflikty více, než tomu bylo doposud. Právní úprava podávající jen základní obrys sice umožňuje flexibilní reakci na konkrétní případy, ale také představuje z hlediska výkladu nejasnost, nestabilitu, možnost zneužití.

Ostatní

Přestože novela zapracovává dodatečná pravidla jako např. povinnost rodičů zdržet se všeho, co by narušovalo vztah dítěte k druhému rodiči či výchovu ztěžovalo nebo právo na nepřímý styk, je nyní velkou neznámou, zda toto skutečně povede k tomu, aby byl co nejvíce chráněn zájem dítěte, nebo je cílem pouze zamezit „blokování“ jedním rodičem snahy druhého rodiče pečovat o dítě, která však ne vždy koresponduje se zájmem dítěte (v případech násilí na dětech, manipulátorů a toxických rodičů…).

Závěr

Novou úpravu nelze považovat za absolutně špatnou či nesprávnou. Naopak by v určitém ohledu mohla být skutečně prospěšná. V kontextu jejího zdůvodnění (snaha snížit konflikty) lze však pochybovat o tom, že pro následující období skutečně bude schopna naplnit očekávání. Tato obava se však týká zmíněné rovnocenné péče, protože některé další oblasti nové úpravy lze skutečně považovat za přínosné.

I nadále tedy bude vhodné v těch jednoduchých, ale především v těch složitějších případech vyhledat pomoc či radu odborníka a procesem rozvodu či právě úpravy poměrů se nechat provést.

« »