Evropské řízení o drobných nárocích

17. júl 2026

Adéla Baďurová

Drobné nároky jako dobrodružná výprava

Nedávno jsme si v kanceláři chtěli usnadnit práci využitím institutu evropského řízení o drobných nárocích. I když se standardně věnujeme ryze odborným článkům, dnes si dovolíme zapojit trochu absurdního dramatu a s malou dávkou humoru vás do problematiky vymáhání pohledávek.

Byl jednou jeden klient. Nebyl to princ ani rytíř, ale podnikatel, a místo draka na něj čekal dlužník, který nezaplatil kupní cenu za dodané zboží. V inventáři máme k dispozici kupní smlouvu, objednávku konkrétního zboží, potvrzení o převzetí zboží a fakturu. Zdánlivě jasná a jednoduchá mise. Jedinou nepříjemností je na první pohled to, že dlužník sídlí v jiném království. Sídlo dlužníka se totiž nachází v Německu. Tento přeshraniční prvek určuje to, jaké můžeme využít nástroje. Pro tyto případy se nabízí evropský platební rozkaz a evropské řízení o drobných nárocích.

Jak si vybrat mezi jednou či druhou variantou? Podíváme se na výši naší pohledávky. Nezohledňujeme přitom úroky, smluvní pokuty ani další příslušenství. Pokud je naše pohledávka nižší než 5000 EUR, považuje se za tzv. drobný nárok (jak pro koho, ale budiž). Proto jsme se rozhodli využít nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.

Smyslem uvedeného nařízení i úpravy evropského platebního rozkazu je obecně usnadnit vymáhání pohledávek v okamžiku, kdy dochází ke spolupráci mezi subjekty z různých především členských států. Evropská unie nejen umožňuje volný pohyb zboží a služeb a podporuje tak obchod napříč členskými státy, ale aby to vše fungovalo, musí zajistit možnost případné nároky také snadno napříč členskými státy vymáhat. Představa o usnadnění vymáhání se však může značně lišit od reality.

V poslední době, když se chce některá instituce (národní či evropská) tvářit, že postupy zjednodušuje, připraví formulář. Jinak tomu není ani v případě evropského řízení o drobných nárocích. Formulář k zahájení řízení lze vyplnit online v jednom z jazyků členských státu EU. Takže si ho pohodlně lze vyplnit v českém jazyce. Zádrhel je v tom, že musí být podán v jazyce soudu, ke kterému návrh směřuje. Návrh si tedy sice jednoduše vyplníme v českém jazyce, ale na soud musí jít už formulář v jazyce německém. Formulář sám poskytuje možnost automaticky po vyplnění vygenerovat formulář také v jiném jazyce, než jej vyplňujete (pro nás v němčině). Že by to tím bylo vyřešeno? Chyba … překlad je proveden jen ohledně formuláře jako takového „zde vyplňte sídlo žalobce …“, ale to, co vyplníte, zejména popis skutkového stavu, zdůvodnění nároku a jeho výše a další nezbytné informace se již automaticky nepřekládají. Stále však platí, že musí být vše podstatné v jazyce soudu. Nezbývá než zajistit překlad. U němčiny nebo angličtiny se s tím zvládneme poprat, ale co třeba taková maďarština?! A co přílohy. Situace je podobná. Sice se nařízení tváří, že doložíte přílohy tak, jak je máte k dispozici, ale soud si může překlady vyžádat (zejména, pokud je máte v češtině, tak se to stane s velkou pravděpodobností). My jsme zvolili rychlejší cestu a rovnou vše přeložili (obecně stačí obyčejný překlad), což může řízení urychlit a ušetřit vám mezikrok, kdy vás soud vyzve k doložení překladů.

Univerzální postup tedy není tak univerzální a jednoduchý, jak bychom si představovali. Dalo by se očekávat, že zjednodušení bude spočívat kromě jiného v tom, že při využití standardizovaného formuláře bude možné používat jakýkoliv jazyk členského státu. Nikoliv.

Tak teď snad jen zmáčknout tlačítko a formulář odeslat. Dávalo by to smysl, ale ani podání návrhu není univerzální a zjednodušené. Vytvořit portál, přes který by se elektronicky online návrh odeslal, se zatím nepodařilo ani, když hodíte kostkou „natural 20“ (pro nezasvěcené „nejlepší možný hod“). Samotné podání návrhu je přitom plné nástrah, a to nejen pro hráče, ale i pro jejich advokátní pomocníky. Tak nejprve si musíte sami určit, jakému soudu návrh směřovat? eJustice k tomuto sice nabízí nástroj, ale proklikat se k němu, zadat údaje a vyhledat správnou odpověď se ukázalo jako hledání propustky A 38. Na konci jen doufáte, že je výsledný soud správný. Ověřit příslušnost v Německu je totiž poměrně oříšek.

Samotné podávání není harmonizované, jednotné ani sjednocené, prostě musíte postupovat tak, jak si to vnitřními předpisy stanoví každý členský stát. A i to může být divočina – například v Maďarsku se řeší vše výhradně písemně, v Německu je situace rozdílná podle toho, kdo hraje. Když je hráč sám, podává písemně a je to sice administrativně náročné (tisk, pošta, což může být v některých městech adrenalin), ale dá se to zvládnout i zorientovat se v tom. Pokud za Vás hraje statečný advokát, jsou v Německu nastraženy další výzvy – povinné elektronické podávání. Ale ne emailem nebo faxem, ale prostřednictvím advokátům speciálně zřízené elektronické schránky. Pokud byste si mysleli, že v rámci volného pohybu služeb se na českého advokáta taková povinnost nevztahuje, tak chyba lávky – už i soudy v Německu rozhodly, že to platí pro všechny advokáty, kteří podávají návrhy k německým soudům, takže si to advokáte nějak zařiď.

Otázku soudních poplatků a další specifika můžeme nechat na druhé kolo. Dostat se až sem nás stálo několik životů. Jak by se v tom měl jednoduše zorientovat klient sám to nevíme, ale my jsme na výzvy připraveni, takže příště si dáme misi třeba „Evropský platební rozkaz v Maďarsku“ ????

Nic není tak jednoduché, jak se tváří a bez advokáta ani ránu.

« »